Role regionálních médií je v životě města nezastupitelná. Mají informovat, odkrývat problémy a hlídat mocné. Co se ale stane, když se z novinařiny stane nástroj opakovaného tlaku a místo nových faktů dostává čtenář na stůl stále stejný text? V posledních dnech jsme v přerovském mediálním prostoru svědky úkazu, který vyvolává více otázek o etice žurnalistiky než o kauze samotné.
Kauza údajné zpronevěry na základní škole v Předmostí je bezpochyby vážná věc. Veřejnost má právo vědět, jak probíhá vyšetřování a jak se na školách nakládá s finančními prostředky. To je nezpochybnitelný fakt. Jenže i ta nejdůležitější zpráva má své „datum spotřeby“, pokud k ní nepřibývají nová zjištění.
Stále jde o informační servis, nebo jen o pouhou recyklaci?
Názorným příkladem, který v posledních dnech bije do očí, je postup Přerovského deníku s článkem Petry Polákové-Uvírové. Jejich redakční systém neznáme a neznáme ani strategii publikace informací. Během pouhých pěti dnů publikovali na síti Facebook k této kauze hned tři příspěvky s odkazy, na prakticky identický článek ze dne 4.5.2026. Nejdříve hned po soudním líčení dne 4.5.2026 v 11:47hod, následně ještě tentýž den v 19:30hod no a nakonec včera v odpoledních hodinách, v den oslav osvobození 8.5.2026. Bez nových faktů, bez posunu v případu, jen s úporným opakováním téhož obsahu.
Novinařina je řemeslo postavené na informování o aktuálním dění. Pokud se nic nového nestalo, ale čtenář je přesto bombardován stejnými řádky, hranice mezi informováním a vytvářením nátlaku se nebezpečně ztenčuje. Nabízí se tedy otázka: Je to ještě zpravodajství, nebo už cílená kampaň?
Osobní averze do novin nebo jakéhokoli zpravodajství zkrátka nepatří.
Regionální svět je malý. Každý zná každého, nebo poznává nové tváře z oboru. Novináři a fotografové se potkávají s respondenty na chodbách úřadů i v obchodech. Někdy se stane, že vztahy ochladnou – například když jedna strana v minulosti odmítla na dotazy konkrétního novináře reagovat, nebo se negativně vyjádřila k nezaujatosti daného novináře. To je pro žurnalistu profesní komplikace, nikoliv však povolenka k osobnímu tažení.
Etický kodex mluví jasně: "nestrannost a odstup." Jakmile se do textu vloudí osobní motivace nebo snaha „vrátit někomu ránu“ skrze tiskovou plochu, přestává jít o objektivní žurnalistiku a začíná jít o veřejný lynč. Ten je o to nebezpečnější, že se schovává za masku veřejného zájmu. Pokud novinář cítí potřebu servírovat čtenářům stejný obsah třikrát týdně, je na místě se ptát, zda motivem zůstává informovanost, nebo vyřizování starých účtů.
Věříme v inteligenci našich čtenářů. Věříme, že dokážete rozlišit mezi poctivou reportáží, která přináší nové důkazy, a mechanickým opakováním starých obvinění, které má za cíl pouze udržovat negativní emoci vůči jedné osobě.
Při čtení zpráv (nejen těch našich) si proto zkusme pokládat tyto otázky:
- Dozvěděl jsem se dnes něco nového, co jsem minule nevěděl?
- Je mi v textu předkládán "nestranný popis událostí", nebo jsou mi podsouvány emoce?
- Nepůsobí frekvence článků o jedné osobě už jako "snaha o mediální likvidaci?"
Presumpce neviny je jedním ze základních pilířů naší civilizace. Dokud soud nevynese pravomocný rozsudek, každý – i bývalý ředitel či úředník – má právo na to, aby s ním média zacházela férově. Mediální soudy totiž často neničí jen pověst, ale i životy, a na rozdíl od těch skutečných se proti nim nelze odvolat.
Vaše iPřerovsko.cz
Přihlaste se k odběru zpráv do e-mailu, ať víte o všem důležitém.
