---

Jako rodič, jehož dítě prošlo základní školou v Předmostí, jsem byl svědkem klíčových okamžiků, které formovaly tuto instituci od jejího vzniku až po současnou soudní dohru. Sleduji-li dnešní titulky o údajné zpronevěře bývalé ředitelky, nemohu se zbavit pocitu, že veřejnosti uniká zásadní část celého příběhu. Rozhodl jsem se proto shrnout svou zkušenost z pohledu člověka, který dění na škole sledoval z bezprostřední blízkosti více než deset let.

Vzpomínám si na rok 2013, kdy došlo ke sloučení škol. Tehdy jsem to vnímal jako velmi nešťastné řešení. Představa obrovské školy s masivním počtem učitelů i dětí ve mně vzbuzovala skepsi. Původně jsme tomu jako rodiče ani nechtěli věřit a nechápali jsme, jak takový kolos může v praxi efektivně fungovat.

Bývalá ředitelka Zapletalová tehdy dostala nelehký úkol: stabilizovat sloučený subjekt tak, aby proces proběhl s co nejmenším dopadem na děti i zaměstnance. K našemu překvapení vše začalo fungovat lépe, než jsme očekávali. Dnes mohu říci, že se jí to podařilo skvěle – i díky učitelům, kteří přešli z dřívější Mateřídoušky. Učitelé přicházejí a odcházejí ale ti co odešli by se především měli zamyslet nad tím, proč museli odejít.

Během let jsem nezaznamenal problém, který by škola nechtěla nebo nedokázala vyřešit. Ředitelka Zapletalová dokázala zajistit množství grantů a realizovat řadu projektů, které školu posouvaly vpřed. Paradoxně se zdá, že právě tento úspěch byl trnem v oku. Na škole probíhaly neustálé kontroly z magistrátu i inspekce. Nikdy jsem však nezažil, že by se něco zametalo pod koberec, a žádná z těchto kontrol tehdy neukázala žádné závažné pochybení.

Vnímám to tak, že nechtěla být jen „nejlepší ředitelkou“ v tabulkách, ale především nejlepším člověkem pro děti a své podřízené. To se v dnešní době bohužel často neodpouští.

O tom, že by si ředitelka měla brát část odměn od zaměstnanců pro vlastní účely, jsem se poprvé dočetl až z Deníku. Nikdy dříve jsem o ničem podobném neslyšel. Upřímně řečeno, takové jednání mi k její inteligenci a životnímu přesvědčení vůbec nesedí.

Jako laikovi se mi nabízí otázka, zda nejde o strategický tah bývalých zaměstnankyň. Pokud věděly, že jejich účetnictví není v pořádku, mohlo být podání trestního oznámení prvním krokem, jak zamaskovat vlastní chyby a zaútočit jako první. Zastávám názor, že pokud někdo tvrdí, že předával peníze z odměn, musí to jednoznačně a nezvratně prokázat. Bez důkazů se totiž pohybujeme v rovině křivého obvinění.

Historie školy v Předmostí byla vždy spjata s politickými ambicemi. Pamatuji si na dobu, kdy se uvažovalo o zpětném rozdělení škol jen proto, aby se politici zalíbili voličům. Stejně tak vnímám postavu pana „D“, na kterého jsem si za ta léta udělal vlastní obrázek, ačkoliv jsem se s ním osobně nikdy nesetkal.

S nástupem nové ředitelky se však atmosféra změnila. Hned v počátku svého působení působila bezradně, nevěděla, jak řešit tlaky okolí nebo specifické problémy školy. Dostávala sice rady, aby se obrátila o pomoc na magistrát, ale bylo zřejmé, že nemá jasné povědomí o tom, jak takové situace manažersky zvládnout.

Často mě děsilo, co jsem na chodbách slyšel od dětí – jak se mezi sebou baví a co si přinášejí z domova jako vzor chování. Škola by měla být stabilním prostředím s jasnými hodnotami. Bývalá ředitelka Zapletalová to pod neustálým tlakem kontrol ustála neuvěřitelně dlouho.

Současný soudní proces by pro nás neměl být jen zdrojem senzací, ale spíše důvodem k zamyšlení: Neplatí bývalé vedení cenu za to, že školu vybudovalo až příliš dobře? A jsou svědectví, na kterých obžaloba stojí, skutečně vedena snahou o spravedlnost, nebo jde o promyšlenou pomstu? Pravda by neměla stát na domněnkách, ale na nezpochybnitelných faktech.

Pozn. - jméno je nám známo a zůstává v anonymitě

iPřerovsko.cz Deník.cz Přerovský deník Olomoucký kraj ZŠ J.A. Komenského ZŠ JAK Přerov Předmostí Zpronevěra Soud