Jsou místa, která mají duši. Místa, kde se za každým kamenem, za každým starým stromem skrývá příběh. Prosenice jsou přesně takovým místem – a obyvatelé jsou rádi, že v nich žijí, pracují a že je mohou spolutvořit.
Jak to všechno začalo?
Název obce není náhodný. Vznikl od osobního jména Prosen – což je domácká podoba starobylých jmen jako Prosimír, Prosislav nebo Prosiměř. Název tedy doslova znamená „ves lidí Prosenových". Jejich předkové si nejspíš řekli – tady budeme doma. A vybudovali místo, které tu stojí dodnes.
První písemná zmínka o Prosenicích pochází z roku 1275 – z latinské listiny, kde se obec objevuje v podobě „de Prosinic". To je 750 let historie. A co je zajímavé – dnešní Prosenice jsou vlastně výsledkem sloučení dvou samostatných obcí: Velkých Prosenic a Malých Prosenic, které existovaly vedle sebe po celá staletí, každá se svou vlastní identitou, svými vlastními ambicemi.
Dvě sestry, které se dlouho nemohly dohodnout
Velké a Malé Prosenice – to byli po staletí zajímaví sousedé. Obě obce sdílely krajinu, ale každá si hájila svůj kus světa. A nelze se divit – Malé Prosenice měly cukrovar, cihelnu i mlékárnu, a tedy největší daňovou základnu ze všech venkovských obcí hranického okresu. Pyšnily se tím právem. Velké Prosenice zase usilovaly o sloučení, které by oběma stranám přineslo sílu. Nakonec se tak stalo. Po válce, v roce 1948, se obě obce spojily v jednu – a Prosenice, jak je dnes známe, začaly psát společnou kapitolu svých dějin.
Ale ani to nebyl konec příběhu. V roce 1975 se k Prosenicím připojily další obce – Buk, Radvanice, Sobíšky a Zábeštní Lhota. Šlo o éru velkých integrací, která měla svou logiku, ale i svá úskalí. Po roce 1990, kdy přišla svoboda a s ní i svoboda rozhodování, se obce opět osamostatnily – a Prosenice zůstaly Prosenicemi.
Obec, která ví, co chce
Dnes žije v Prosenicích přibližně 800 obyvatel. Na první pohled možná nevelká obec – ale co do kvality života, soudržnosti a toho, co se tu děje, jsme přesvědčeni, že Prosenice mohou být vzorem pro mnohé. Je zde základní a mateřská škola, pošta, středisko služeb, sportovní areál, park s novým pódiem, cyklostezka, muzeum, knihovna, spolky pro každého od nejmenších dětí po seniory. Středem obce protéká náhon Strhanec, obklopují ji tři rybníky, řeka Bečva se svým slepým ramenem a lužní lesy plné klidu.
Obci dominuje kostel sv. Jana Křtitele – spolu se zvonicí a 80 metrů vysokým komínem místního cukrovaru tvoří siluetu, která je nezaměnitelně jejich.
A co je žene dopředu?
Prosenice nejsou obcí, která čeká, co přijde. Jsou obcí, která se rozhoduje, plánuje a jedná. V posledních letech se tu rekonstruovaly ulice, obnovuje se postupně kanalizace, opravovaly se střechy školy, obecní stodoly, sálu a garáže u obecního úřadu, modernizovalo veřejné osvětlení, probíhá rozsáhlá výsadba zeleně v obci i v jejím okolí. Obec získala certifikát Family Friendly Community – protože věří, že tady má smysl zakládat rodiny, vychovávat děti a stárnout v důstojnosti.
Prosenice – 750 let a stále je to baví, stále je co budovat.
Foto: Daniel Macháň, Ivan Nevtípil
iPřerovsko.cz Daniel Macháň Ivan Nevtípil Prosenice Muzeum Prosenice Olomoucký kraj
