PŘEROV – Před 58 lety se Československo probudilo do úplně jiné země. V noci z 20. na 21. srpna 1968 překročila československé hranice vojska Varšavské smlouvy a během několika hodin začala vojenská okupace, která ukončila naděje Pražského jara a zásadně ovlivnila život celé země na další dvě desetiletí.
Přerovské ulice ještě ráno 21. srpna nezaplnily tanky. Okupační jednotky dorazily přímo do města až o dva dny později. Přesto začal odpor Přerovanů prakticky okamžitě – prostřednictvím rozhlasu, petic, letáků, rezolucí i velmi konkrétních činů. A jeden z nejodvážnějších se odehrával na vojenském letišti v Bochoři.
Krátce po půlnoci z 20. na 21. srpna byl tehdejší předseda Městského národního výboru v Přerově Karel Rosmus telefonicky informován Státní bezpečností, že vojska Varšavské smlouvy zahájila vstup na území Československa. Celostátně přitom československá armáda dostala rozkaz neopouštět kasárna, nepoužít zbraně a vojensky proti intervenčním jednotkám nevystupovat.
Ráno už prostřednictvím městského rozhlasu zazněly informace pro obyvatele Přerova. Vedení města vyzývalo lidi ke klidu a rozvaze, současně však ještě během 21. srpna vydalo vyhlášku, která okupaci odmítala a požadovala její zastavení a odchod cizích vojsk z Československa. Podobně se začaly vyjadřovat podniky, organizace i samotní obyvatelé.
Přerovští studenti nečekali, co bude dál. Na tehdejším Dolním náměstí začali shromažďovat podpisy pod protestní petici. Ještě během prvního dne okupace se jim podařilo získat přibližně tři tisíce podpisů.
V pravé poledne se potom městem rozezněly sirény a přidaly se klaksony automobilů. Přerov se tak připojil k celostátní výzvě Svazu československých novinářů ke dvouminutové protestní stávce. Po městě se objevovaly protisovětské nápisy, letáky a protestní hesla. Do Přerova přicházely rezoluce z podniků, obcí i jednotlivých kolektivů. Dobové materiály hovoří přibližně o stovce podobných prohlášení během jediného dne.
Velkou úlohu sehrály informace. Vyšlo mimořádné vydání Nového Přerovska a k vysílání rozhlasu byl využit také vysílač Československé lidové armády. Mimořádné číslo vydal už 21. srpna také podnikový týdeník Přerovský Strojař. Invazi přirovnával k okupaci Československa nacistickým Německem v březnu 1939. Zaměstnanci přerovských strojíren přijali rezoluci požadující odchod vojsk.
A ani v mimořádně vážné situaci neztratili někteří Přerované černý humor. Svářeči ze strojíren nabídli okupantům poněkud svéráznou „pomoc“ – byli ochotni jim zdarma zavařovat hlavně jejich zbraní.
Jeden z nejsilnějších přerovských příběhů srpna 1968 se odehrával několik kilometrů od centra města. Podplukovník Ing. Milan Svoboda byl tehdy velitelem 10. protiradiotechnického leteckého oddílu, který působil v Želatovských kasárnách a na vojenském letišti v Bochoři.
Kolem půlnoci jej probudil telefon. Měl se okamžitě dostavit do kasáren, kde byl vyhlášen poplach. Během noci přišel dálnopisem rozkaz ministra obrany: proti okupačním jednotkám vojensky nezasahovat. Svoboda a jeho muži však nechtěli okupantům převzetí strategického letiště usnadnit.
Zabarikádovali vstupy do kasáren i na letiště. Na letištní plochu vyvezli techniku a další materiál a vytvořili situaci, která měla využití letiště zkomplikovat. Podle vzpomínek tehdejších příslušníků útvaru byla vzletová a přistávací dráha zablokována technikou a narušen byl také travnatý pás vedle ní. Nebyla to ozbrojená bitva. Českoslovenští vojáci měli výslovně zakázáno použít zbraně.
Byl to ale jasný vzkaz: nebudeme vám to usnadňovat. Podle vzpomínek někdejších vojáků se příslušníci útvaru pokoušeli zasahovat také do radiových sítí okupačního letectva. Samotné bochořské letiště nakonec sovětské jednotky v následujících dnech ovládly.
Milan Svoboda za svůj postoj později zaplatil. Jeho útvar byl označen za kontrarevoluční, následně rozpuštěn a jeho příslušníci byli rozmístěni po dalších útvarech v republice. Svoboda musel v roce 1970 armádu opustit. Z profesionálního vojáka se stal automechanik. Důsledky jeho postoje se podle jeho pozdějšího svědectví dotkly také rodiny – jeho dvě starší dcery nemohly studovat vysokou školu, byly vynikající gymnastky a dostaly se alespoň na střední pedagogickou školu. Třetí nejmladší dcera Kamila již vystudovala hned několik vysokých škol a získala tituly Mgr. Ing. Bc. a nyní studuje PhD. a v soušasné době působí na Moravské vysoké škole v Olomouci. Rehabilitace se dočkal až po listopadu 1989.
Jeho příběh dnes připomíná jednu důležitou skutečnost. Odpor proti okupaci neměl jen podobu demonstrací v Praze. Odehrával se také na vojenských základnách, v továrnách, redakcích a ulicích regionálních měst. A někdy jej představovalo prosté rozhodnutí člověka neudělat to, co po něm okupanti očekávali.
Samotné sovětské jednotky dorazily do Přerova až v pátek 23. srpna. Kolony vojenských vozidel časně ráno zablokovaly část centra města. V jedenáct hodin přišel do budovy Městského národního výboru podplukovník Smirenko, který zastupoval okupační jednotky. Čekalo ho ale gesto, které se zapsalo do historie města.
Tehdejší předseda MNV Karel Rosmus mu odmítl podat ruku. Před shromážděnými představiteli města dal jasně najevo, že cizí vojáci nejsou v Přerově vítáni. Rosmus, který měl za sebou také zkušenost z protifašistického odboje, považoval srpnovou invazi za ponížení země, jejíž obyvatelé ještě krátce předtím považovali Sovětský svaz za spojence.
Sovětské jednotky byly následně rozmístěny především v prostoru mezi Přerovem, Kozlovicemi a Grymovem. O den později okupanti obsadili také městský rozhlas. Podle dochovaných oficiálních zpráv se přerovské události obešly bez střelby v ulicích a bez vážných ozbrojených konfliktů. To však neznamená, že město okupaci přijalo. Právě naopak.
Celá okupace Československa si jen do konce roku 1968 vyžádala 137 mrtvých a přibližně 500 těžce zraněných. Za čísly jsou konkrétní lidské osudy a rodiny, kterým události srpna 1968 navždy změnily život. V Přerově měl odpor jinou podobu. Byly to tři tisíce podpisů studentů.
Sirény a klaksony, které se v pravé poledne rozezněly městem. Noviny, které odmítly mlčet. Strojaři, kteří žádali odchod cizích vojsk. Vojáci, kteří místo otevřené brány připravili okupantům zablokované letiště. A předseda MNV, který představiteli okupační armády jednoduše nepodal ruku.
A právě proto má smysl si 21. srpen připomínat i dnes. Nejen jako datum vpádu cizích armád do Československa, ale také jako připomínku lidí, kteří v okamžiku bezmoci dokázali říci své ne.
Mezi nimi měl své místo i Přerov.
Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů
Zdroj foto: Spolek valka.cz , Dálkové plavání, Zimní plavání
iPřerovsko.cz Olomoucký kraj Zprávy Historie Okupace 21.8.1968
Přihlaste se k odběru zpráv do e-mailu, ať víte o všem důležitém.
