Opravy historické Sýpky v Mořicích pokračují, její budoucí poslání však dostává stále konkrétnější podobu. Na jaře 2027 by se zde měla otevřít výstava s názvem Slovanské muzeum, která připomene silný a dodnes málo známý příběh makedonských a řeckých dětí odloučených od svých rodin během řecké občanské války.
Byly mezi nimi děti sotva několikaměsíční i dospívající ve věku patnácti let. Opouštěly své domovy bez jistoty, kdy – a zda vůbec – se vrátí. Válečné události je z oblastí severního Řecka a Egejské Makedonie odvedly do neznámých zemí, mezi cizí lidi a do prostředí, jehož jazyku nerozuměly.
Část z nich zamířila do Československa, další do Jugoslávie, Polska, Maďarska a ostatních zemí tehdejšího východního bloku. Pobyt, který měl být původně pouze dočasným útočištěm před válkou, se pro mnoho dětí protáhl na dlouhé roky. Některé se se svými rodiči už nikdy nesetkaly.
Právě jejich osudy chce připravovaná výstava na Sýpce Mořice znovu otevřít.
Řecká občanská válka probíhala v letech 1946 až 1949. V roce 1948 začaly z oblastí zasažených boji odcházet tisíce dětí. Historické prameny uvádějí, že do Československa bylo mezi dubnem 1948 a koncem roku 1949 převezeno více než pět tisíc dětských uprchlíků. Okolnosti jejich odchodu nebyly vždy stejné. Některé rodiny s odsunem souhlasily v přesvědčení, že tím své děti ochrání před boji. Jiné děti podle vzpomínek pamětníků odešly náhle a bez možnosti pochopit, co se děje. Společné měly především jedno: válka je vytrhla z domova a na dlouhou dobu rozdělila jejich rodiny.
Výstava v Mořicích nemá tento příběh představovat pouze prostřednictvím letopočtů a statistických údajů. Jejím základem budou dobové fotografie, historické dokumenty a především konkrétní vzpomínky dětí, které cestu do neznáma samy prožily. Návštěvníci tak uvidí skutečné tváře a poznají osobní příběhy ukryté za velkými dějinami. Příběhy strachu, odloučení a stesku, ale také pomoci, přijetí a nového života v Československu.
Významnou roli v příběhu sehrál Mikulov. V dubnu a květnu 1948 tam přijely tři transporty makedonských a řeckých dětí ve věku od šesti měsíců do patnácti let. První z nich čítal 749 dětí.
Po dlouhé a vyčerpávající cestě se Mikulov stal jejich prvním záchytným místem. Děti zde prošly zdravotním ošetřením a následně byly rozdělovány do dětských domovů a dalších zařízení po celém Československu. Mnohé z nich pak vystřídaly několik různých míst, než se jim podařilo vytvořit nový domov.
Příjezd transportů po desetiletích připomínala mosazná pamětní deska, která byla v roce 2008 odhalena na budově mikulovského městského úřadu. Podle organizátorů připravované výstavy se dnes na původním místě již nenachází.
Na Sýpce by proto rádi vypátrali její další osud a pokud to bude možné, získali ji pro vznikající expozici. V Mořicích by mohla znovu plnit svůj původní účel – připomínat děti, jejichž životy navždy poznamenala válka a nucené odloučení od rodiny.
Historická Sýpka v Mořicích stále prochází náročnou obnovou. Každá další etapa oprav ji však přibližuje k cíli, aby se z poškozené budovy stal živý kulturní prostor, v němž se budou setkávat historie, řemesla i lidské příběhy. Připravované Slovanské muzeum tuto myšlenku naplňuje mimořádně silným způsobem. Připomene událost, která zasáhla tisíce rodin, ale v českém veřejném prostoru se o ní stále příliš nemluví.
Výstava má zároveň ukázat, že za každým transportem a každým číslem stálo konkrétní dítě. Dítě, které si neslo vzpomínku na matku, domov a zemi, již muselo opustit. Některé se po letech vrátilo. Jiné našlo nový domov v Československu. A některé už své nejbližší nikdy nespatřilo.
Na jaře 2027 tak Sýpka Mořice neotevře pouze novou výstavu. Otevře také jednu téměř zapomenutou kapitolu evropských dějin – a dá prostor hlasům dětí, jejichž příběhy by neměly zmizet.
Zdroj: Sýpka Mořice nadační fond, Paměť národa, Zpráva města Mikulova z r.2008
Chcete přispět do diskuze? Stačí se jen přihlásit.